Co na sebe, co s sebou...?

Kdo ještě na dovolené na plachetnici nebyl, často si klade otázku, co zvláštního by si měl zabalit s sebou, potažmo na sebe. A přitom si, není-li dopředu varován, nepoloží jednu z nejdůležitějších otázek, do čeho zabalit.

Do čeho

No, pojedete-li na plachetnici, kde se předpokládá obsazení většiny lůžek, je opravdu velký problém zabalit do kufru. Na lodi totiž obvykle není jediný úhel pravý, tvar kajut i lůžek opisuje tvar trupu, a tak tam není žádné pěkně pravoúhlé místo pod postelí ani na skříni nebo na jejím dně, kam by se takový kufr po vybalení umístil, aby nepřekážel. Viděl jsem na spoře obsazené lodi kufr jedné členky posádky tábořit na neobsazené půlce dvojlůžka, ale i v tomto případě příslušná cestovatelka spala na volné ploše připomínající svou šířkou tak nejspíš polní nosítka na přenos raněných. Vhodná jsou naopak veškerá zavazadla, která jde složit naplocho nebo nějak zformovat podle nabízejícího se místa: tašky, batohy a podobě. Kompromisní je měkký kufr nebo taška na oddělovacím podvozku, při cestě na letiště nebo do suchozemského ubytování má k dispozici kolečka, je-li však oddělovací část s kolečky dostatečně skladná. Při cestě autem je samozřejmě kufr jako obal možný, protože po přeložení věcí na jachtu necháme prázdnou skořápku prostě v zaparkovaném autě. Zcela výjimečně se dá domluvit ve smyslu předchozího řešení uložení prázdných zavazadel na břehu, ale bez předchozí pevné dohody bych na to nespoléhal. Měkké zavazadlo sice znamená, že jsou věci v něm vystaveny vlivům manipulace na letišti či jiném překladišti, ale nebydlet o dovolené v malém bytě společně se slonem stojí za to.

Co do té tašky?

Tak to hodně záleží na tom, kam se jede. Jiné to bude na jihu v létě a jiné na podzim ve studených vodách, ale přeci jen je pár věcí společných.

Obuv

Měli bychom myslet na to, že na palubu plachetnice je dobré mít obuv, která ji nebude poškozovat, tedy nebude mít tmavé podrážky dělající stopy nebo nebude mít nějaké tvrdé výstupky, které by ji podřely. Ze stejného důvodu se je dobré přezouvat – na břeh vystupovat v obuvi, odpovídající terénu, ale vrátíme-li se v botách, do jejichž podrážek se snadno zasekají kamínky, je nutné se po návratu přezout do něčeho, čím palubu nepoškrábete.

V létě by se řeklo, na co boty? Je teplo, paluba je rovná, budu chodit bos. Až do prvního ukopnutého palce či malíčku o nějaké to oko, karabinu nebo jinou věc, která je mimo kokpit k lodi přišroubována, dobré. A v kokpitu do okamžiku, kdy se mi stokilový spolucestující nedokáže v houpajícím se moři přesně vyhnout, a přistane mi na malíčku patou. Není tedy dvakrát vhodné být bos, i když nastanou jistě situace, kdy to možné bude, během koupání nebo při zastávce v kryté zátoce, neopustíme-li bezpečí kokpitu. Za vhodné nepovažuji ani různé žabky a sandály s otevřenou špičkou. Mně se osvědčily v teplých krajích pěnové sandály typu crocs s páskem přes patu, aby nepadaly z nohy. Nemusí jít o předražený originál, u kterého platíte především za značku, ale o cokoli, co má obdobnou konstrukci. Jejich měkká podrážka působí celkem protiskluzově, noha v nich větrá a ochrání vám, vyberete-li si vhodný model, špičku. V krajích studených pak je možné nosit nějaké lehké boty typu tenisek s protiskluzovou podrážkou, jako třeba na palubovku, a se zpevněnou špičkou. Mají ovšem tu nevýhodu, že když je použijete při přejezdu na břeh v přídavném člunu, do kterého může nacákat nebo ze kterého vám nezbude než vystoupit do vody, jsou hned mokré a jen tak nevyschnou. Proto stojí za zvážení pořídit si, jedete-li na sever nějaké – třeba laciné – gumové holínky, stačí polovysoké. Pro oba případy – jak pro léto, tak pro jachtaření na severu – se samozřejmě vyrábí specializovaná obuv, ale nemyslím si, že by dávalo smysl, pořizovat si ji kvůli týdnu dovolené.

Ochrana před živly

Ve Skotsku...

Ve všech oblastech je potřeba počítat v různé míře s tím, že se budete muset chránit před vlivy povětří o něco důsledněji než na zemi. Je nutné mít pokrývku hlavy, která vás uchrání před sluncem a která bude v ideálním případě krýt i váš krk. Je prima, má-li štítek – kšilt – aby vás slunce neoslňovalo, a je fajn vybavit si ji nějakým patentem proti odnesení větrem. Já rád nosím lehký šátek uvázaný „na piráta“ který mi jde právě přes krk a doplňuji ho někdy samostatným kšiltem. Také se dělají jachtařské kloboučky já mám jeden z Decathlonu, vypadá trochu směšně, ale je nepromokavý a poslouží. Jedete-li na moře mimo sezónu, může být i ve středomoří smysluplné mít s sebou pletenou čepici, jedete-li na moře do chladnějšího počasí – třeba do Skotska – měl bych za nerozumné kulíška nepřibalit. Je možné také koupit pletenou čepici ze dvou vrstev oddělených nepromokavou prodyšnou fólií určenou speciálně pro jachtaře.

Pokud jde o ochranu před sluncem, je dále dobré mít s sebou něco s dlouhým rukávem i něco, co vám zakryje kolena. V kokpitu, zvláště, když se pluje na plachty, nemusí být možné se před slunečními paprsky schovat, a je-li moře rozhoupané, nebudete chtít být dole v podpalubí (viz příspěvek o mořské nemoci). Ani stále obnovované vrstvy opalovacího krému vás nemusejí dostatečně chránit před spálením. Hodí se (i pro dámy) volnější pánská košile a lehké plátěné kalhoty.

Pro práci s lany není špatné mít nějaké rukavičky, které vám ochrání dlaň před sedřením, když se vám provaz v ruce smekne, a které také použijete na lana, která ležela dlouho ve vodě a jsou celá slizká od mořských řas. Nestojí za to kupovat speciální jachtařské rukavice, dobře poslouží třeba cyklistické nebo ty, co se nosí do tělocvičny, s ustřiženými prsty. Také je nemusejí mít všichni, často je možné mít v posádce jen třeba dva páry a ty si půjčovat.

O opalovacím krému jsem se zmínil, tedy teď ho uvedu ještě jednou s tím, že jeho nutnost nemusí být tolik zjevná při evropských cestách mimo středomoří. Slunce ale, i když třeba tolik nehřeje, spaluje ve Skotsku úplně stejně jako někde u nás (je to stejná zeměpisná šířka!), a ani u Lipna byste asi nechtěli být celý den na sluníčku bez něj. Jako sestřičku opalovacího krému je dobré mít s sebou i nějaký ten sprej, který uleví pokožce, kterou už jsme před sluncem neubránili.

Do všech oblastí se může hodit větrovka – nejlépe nepromokavá. Je sice pravděpodobné, že například v Řecku neuvidíte spadnout ani kapičku, a také nemusí být ani nepříjemný vítr, proti kterému byste se měli chránit, a vy svou bundičku jenom povozíte tam a zpět, ale přijde-li déšť nebo dostaví-li se studený vítr, a vám zbývá ještě hodina nebo dvě plavby do přístavu, je fajn mít na sebe něco, co vám umožní zůstat v kokpitu, zvláště, když se moře vlivem toho větru rozvlní a v podpalubí přestane být příjemno. V nouzi poslouží i pláštěnka, nějaké to pončo, ale máte-li dobrou větrovku, vezměte ji s sebou. Na sever, třeba do Skotska, pak doporučuji úplnou sadu jachtařského oblečení, a protože si neumím představit, že by si někdo něco takového pořizoval, rád poskytnu informace, kde je možné si je za přijatelné peníze zapůjčit. Lze je sice nahradit nepromokavými turistickými kalhotami a goretexovou bundou, ale nejde-li o oblečení určené na moře, může mu slaná voda docela uškodit.

Slov jsem napsal hodně, ale jde vlastně jen o několik kousků oblečení. Všechno ostatní odpovídá tomu, jako kdybyste jeli do nějakého penziónku, tedy dále už můžete balit podle zvyku a podle toho, co od dovolené očekáváte.

Věci navíc

Dnes je signál pro mobilní telefony dostupný skoro všude, tak daleko od pobřeží, abychom mu zcela upluli asi nebudeme. Tedy především je třeba si zjistit u svého poskytovatele mobilních služeb, jaká pravidla pro vás platí, především pokud jde o data a opouštíme-li Evropskou Unii, jak je to s roamingem.

A pak už přicházejí na řadu i všechna další zařízení, která můžeme přes mobilní sítě připojit k internetu. Ta jsou ale všechna na elektřinu. Přestože naprostá většina půjčovaných jachet disponuje USB porty pro nabíjení mobilních zařízení, doporučuji každé výpravě zabalit s sebou ještě nějakou autodobíječku – takovou tu, co se zasouvá do zapalovačové zásuvky v autě. Těch USB portů, ze kterých je možné si dobít nějaké zařízení, nemusí být také dost naráz, a tak se vyplatí mít s sebou powerbanku. Pokud jde o notebooky, nemusí být proud, který lodní USB port nabízí dost velký, a přestože na lodích bývají měniče na střídavých 220 voltů, jsou často dost neefektivní. Je tedy dobré mít notebook, co vydrží nějaký ten čas běžet na baterky, a myslet si na jeho dobití kdykoli se loď v přístavu napojí na externí zdroj energie.

Loď je mokré prostředí, a každou chvíli budete něco sušit. Přestože je kolem plno lan a provazů, hodí se mít s sebou svoji šňůrku na prádlo nebo na přivázání něčeho vlastního, a také pár kolíků. Osobně s sebou vozím také takové ty velké plážové kolíky na osušky a ubrusy.

Nakonec nezapomeneme na pravidelně užívané léky, a přibalíme i něco proti kinetóze (mořské nemoci), třeba Kinedryl nebo něco jiného, co vám zabírá. V některých přístavech budeme velmi rádi, že s sebou máme repelent proti bodavému hmyzu a Fenistil na ošetření bodanců.

Hodí se voděodolné nebo vodotěsné pouzdro na mobil a v teplých krajích věci na šnorchlování. Hodí se nepromokavé zavazadlo na věci, se kterými se chcete dopravovat na břeh na pomocném člunu – nějaký menší lodní pytlík.

Milovníkům kávy bez lógru i bez chemie se hodí mokka konvička, je užitečné mít s sebou ostrý nůž, ty kuchyňské bývají často předchozími posádkami otupené k nepoužitelnosti.

My brýlovci potřebujeme šňůrku na brýle za krk, abychom je neutopili. Mluvím z vlastní zkušenosti, jedny pěkné brýle s drahými multifokálními skly zdobí dno u ostrova Scarba v Řecku. Vzhledem k jejich ceně bylo těžké nezaplakat. A hodí se náhradní brýle.

Hodí se baterka nebo čelovka, a ideální je, je-li ji možné přepnout na červené světlo. Kdyby totiž došlo i na noční plavbu, je červené světlo tím, co nám dovolí neztratit roztažené zornice – noční vidění – ani když si posvítíme.

Do chladnějších krajů je vhodné vzít si s sebou spací pytel (i když na lodi obvykle bývá čisté ložní prádlo na všechna lůžka); ve Skotsku je možné si spací pytle zapůjčit, abyste je nemuseli dopravovat letecky, stejně jako výše zmiňované jachtařské oblečení.

Vypadá to na velké množství věcí, mně se ale obvykle podaří si zabalit jen do palubního zavazadla. Mít mimo něj odbavené zavazadlo (letíme-li letadlem) je prima, chceme-li dovézt nějaký ten tekutý suvenýr.

Jinak se samozřejmě fantazii meze nekladou. Viděl jsem, jak zmiňuji jinde, zavařenou svíčkovou, český chléb, české koření (majoránku, kmín, papriku na guláš), viděl jsem neuvěřitelné plážové módní kreace, basy českého piva, oblíbeného plyšáka atd.

Na druhou stranu žádná prázdninová destinace, do které je možné se v Evropě vypravit, není taková divočina, aby tam nebylo možné něco, co byste zapomněli doma, dokoupit, a i když tam může být o něco dráž než u nás, rozdíl v cenách nebude takový, aby Vás to položilo. Vždycky se v Řecku těším na to, až konečně budou mít v tamním Lidlu „české týdny“…