Některé destinace pro dovolenou na plachetnici

Následující popis destinací se opírá o moje osobní zkušenosti, a zdaleka nejsou vyčerpávajícím výčtem oblastí, kde je možné strávit skvělou dovolenou na plachetnici. Uvádím zde jejich popis protože zvláště s rodinnou nebo nezkušenou posádkou dávám přednost tomu, plavit se v místech, která znám, a kde vím, co očekávat, před dobrodružstvím poznávání nových krajů.

Plavby do destinací, se kterými mám jen malou nebo doposud žádnou osobní zkušenost, pak rád naplánuji s posádkou, která má buď v oblasti své vlastní zkušenosti nebo je alespoň z části tvořena jachtaři, kteří jsou připraveni společně se mnou reagovat na neočekávané situace.

Smygehuk - jižní Švédsko

Chorvatsko

Množství ostrovů, vysoce rozvinutá jachtařská infrastruktura (přístavy, maríny, bójková pole pro bezpečné nocování), velká část jsou chráněné oblasti, které od hlavní masy vody odděluje vnější řetězec ostrovů, a tedy se nepředpokládají velké vlny, v sezóně je počasí poměrně předvídatelné, ani obávaná bura – chladný nárazový vítr o vysoké intenzitě proudící od pevniny na moře obvykle nevyvolá příliš velké vlny. Navíc je snadné se do Chrovatska relativně lacino dopravit. Vykoupeno je to opravdu velkou hustotou lodního provozu a vysokými cenami za využívání právě té rozvinuté infrastruktury: podstatnou část ceny dovolené tvoří platby za maríny, vyvazování se v bójkových polích atd. V sezóně je to destinace určitě vhodná pro rodinné plavby s dětmi i pro nezkušené posádky. Zdánlivá snadnost může vést k rozčarování, když si počasí vynutí změnu programu. Hustota jachtařské obce zase nutí k poměrně brzkému využívání přístavů, protože v pozdějších odpoledních hodinách už může být všude plno. Samozřejmě se dá těm vysokým cenám i vyhnout, je-li v plánu spíše kotvení v zátokách, ale i to vyžaduje pozorné plánování včetně záložních variant. Mám Chorvatsko rád a rád se do něj vracím, i když nejsem typickým znalcem oblasti, na které se může bez ostychu pasovat velká většina českých jachtařů.

Řecko

Stojí asi za to rozdělit Řecko, na několik oblastí, a psát o nich odděleně. Některé věci ale platí obecně. Hustota ostrovů je nižší než v Chorvatsku, ale v sezóně může být množství jachtařů, kteří je okupují, skoro stejně vysoké, jako tam. Největší rozdíl je v infrastruktuře. V Řecku téměř nevyužíváte specializované maríny, ale dělíte se o městské přístavy s místními i s rybáři. Je to významně levnější (až řádově), ale nelze očekávat takovou míru luxusu (zdaleka ne všude například najdete sprchy atd.) Celkově jste blíže místním a více s nimi sdílíte jejich svět. Osobně je pro mě Řecko „srdcovka“ a velmi rád se tam vracím.

Jónské moře...

...je vlastně jiným názvem pro Jadran, tedy stejné moře, ke kterému se jezdí do Chorvatska – jen významně jižněji. Znamená to o něco vyšší teploty v létě, ale jde o oblast s podobně předvídatelným počasím a obvykle mírnými větrnými podmínkami. Jsou to místa skvělá na koupání a na užívání si řeckého způsobu stravování a podobně. Může tam být v sezóně poměrně přelidněno – hlavně v okolí Lefkády, kde si jachtaři půjčují většinu lodí. Jako dobrý nápad se může jevit pokusit se proniknout co nejjižněji hned na začátku, a pak se pomalu vracet. Destinace je vhodná pro rodinnou dovolenou, dovolenou s dětmi i pro jachting s nezkušenou posádkou. Pokud jde o řecká specifika, je to oblast, kde se nesetkáte s antickými památkami – nejstarší stavby v oblasti pamatují především období Benátské republiky, po těžkých zemětřeseních je ale většina budov na ostrovech mladších sta let.

Saronský a Argolský záliv,

tedy záliv, na jehož břehu se nacházejí Athény a k němu přiléhající záliv mezi prvním a druhým „prstem“ poloostrova Peloponés (Peloponísos) je naopak místem, kde se můžete setkat s monumentálními pozůstatky antického Řecka. Svou polohou proti Athénám mají přístavy v oblasti Saronského zálivu tendenci být přeplněné nebo alespoň svou naplněností kopírovat týdenní charterový cyklus. Přesto lze nalézt kotviště, zátoky i městské přístavy, která přeplněná nejsou, a to i během vrcholné sezóny. V Argolském zálivu, tedy po obeplutí špičky prvního peloponéského „prstu“ je o poznání klidněji. Velice přetíženým místem je pak ostrov Hydra, v jehož hlavním přístavu je téměř nemožné se uchytit. Pokud jde o počasí, je to oblast, kam okrajově zasahuje jev zvaný Meltemi, který každé léto vytváří plavbám po Egejském moři v různé míře a různě dlouho trvající obtížné podmínky se silným severovýchodním větrem a vzdutými vlnami. Tím, že Meltemi obvykle zasahuje oblast jen svým okrajem, je i Saronský a Argolský záliv vhodný pro rodinnou posádku, a až na výjimky i pro nezkušené jachtaře. Odměnou jim může být kromě samotné plavby, užívání teplého moře a řecké gastronomie také například návštěva antického divadla v Epidauru, Poseidónova chrámu na mysu Sounion a dalších světoznámých památek. Kdo se rozhodne věnovat část dovolené také delší přeplavbě, může být odměněn návštěvou monumentálního poloostrova Monemvasia se zachovalým středověkým městečkem na úpatí strmého útesu korunovaného pevností na samotném konci druhého peloponéského „prstu“.

Ostrovy v Egejském moři

jsou rozděleny do několika skupin. Z Athén nejdosažitelnější jsou Kyklády. Je to nádherná oblast turismem zasažená spíše místně – výrazně více pak na těch ostrovech, na kterých jsou letiště, jakými jsou například milionářský Mykonos nebo Théra (Santorini). Ostrovy jsou poměrně daleko od sebe a nacházejí se v oblasti, kde je nutno počítat s déletrvajícím silným větrem s názvem Meltemi, který navíc v tryskách mezi nimi ještě zesiluje a může zvedat nepříjemné, a pro nepřipravenou posádku i potenciálně nebezpečné vlny. Meltemi nevane pořád a je docela dobře předpovídáno řeckými předpověďmi počasí, i tak je ale více než praktické vypravovat se do oblasti spíše tehdy, kdy na palubě je alespoň pár zkušenějších jachtařů a cestu plánovat tak, aby se posádka k cíli dostala během prvních dnů, a na zpáteční cestu jí pak zbývalo dostatek času. Více než v jiných oblastech pak platí, že přesnou trasu plavby není možné předem garantovat. Může se totiž stát, že vás několikadenní Meltemi přinutí zůstat v některém z přístavů, a vyčkat změny počasí. Kdo se vypraví do Kyklád, je odměněn nádhernou přírodou, malebnými bílými vesnicemi na vrcholcích kopců nad přístavy (chóra), ale i tím, že navštíví místa, která jsou jinak než po vodě nedosažitelná.

Jižní Balt

Baltické moře je povětšině poměrně mělké, takže se snadno prohřívá. Jeho slanost je ale nízká, takže se v něm daří řasám a mikroorganismům, které způsobují, že je mnohem častěji zakalenější než průzračné středomoří. Rujána a její okolí je oblast se spoustou různě velkých přístavů a marín, které jsou na rozdíl od těch středomořských převážně obsazeny majitelskými plavidly místních jachtařů, a tak mají výrazně méně turistický ráz; působí na jedné straně námořničtěji, a na druhé mají jakýsi komunitní charakter, asi jako české chatové osady někde na Sázavě. Pojedete-li na Rujánu a do jejího okolí, můžete navštívit muzeum v Peenemünde připomínající vývoj nacistických raket V1 a V2, ale například i v muzeum proměněnou ruskou raketovou ponorku nebo bývalou ponorku britského námořnictva. Koupelechtivé přivítají pláže na pobřežní duně lemované borovicemi s možností pronájmu opalovacích košů. Je-li příhodné počasí, je možné přeplout na malebný ostrov Bornholm náležející Dánsku, a při té příležitosti přeplout na dánskou námořní pevnost Christianso, a pokračovat lze návštěvou jižního pobřeží Švédska. To počasí, přestože v létě je obvykle příjemné a na rozdíl od našich představ o studeném severu často velmi teplé, ale může mít na dovolenou na jachtě docela velký dopad. Tím, že je Balt relativně mělké moře, silnější vítr na něm nevybuduje dlouhé táhlé vlny jako na jiných mořích, ale mnohem častěji zvedne ostré špičaté a chaotické vlny, které z přívětivé oblasti udělají rázem místo, ze kterého se chcete co nejrychleji dostat do sucha a bezpečí. Tomu je třeba plánování plaveb podřídit.

Západní pobřeží Skotska

Moje zkušenosti v oblasti se týkají ústí řeky Clyde (Firth of Clyde) a jižní oblasti Vnitřních Hebrid. Celá Británie je vystavena severoatlantickému počasí – tlakové níže, které se vytvářejí nad Atlantikem a přesouvají se nad evropský kontinent, a jejich frontální systémy, v těchto zeměpisných šířkách všechny přecházejí přes Britské ostrovy. Na rozdíl od našeho území, kde se projevuje velké množství dalších vlivů, fronty přicházejí obvykle již okludované a vše je hůř předvídatelné, Britské ostrovy mají počasí takříkaje z první ruky. Protože ke zpomalení pohybu vzdušných mas dochází až nad evropskou pevninou, také se tam počasí významně častěji proměňuje. I když by pohled na mapu sváděl k přesvědčení, že je Skotsko o hodně studenější kraj než ten náš, není to tak docela pravda, protože Golfský proud vše mírní, a tak sice až na výjimky nemají ve Skotsku tak teplé léto, nebo alespoň málokdy tam vytrvá teplé počasí déle, neznají ale ani naše ostré zimy. Jachtařská sezóna je tam tedy dlouhá – řekněme od dubna do konce října. Během té doby můžete v jediném dni zažít všechny roční doby – od ranního probuzení do slunečného letního dne přes ostrý podzimní studený vítr s kousavým deštěm po teplý vlahý jarní večer s občasným mrholením. Když to vezmete jako bernou minci, poznáte, že Skotové a skotští jachtaři mají pravdu, když říkají, že špatné počasí neexistuje, je jen špatné oblečení. Pro člověka, který už nějaký ten kus dovolené na lodi strávil ve Středomoří, tady ale do plánování promlouvá nejen samotné počasí, ale také přílivy a odlivy, jejichž „range“, tedy míra vzdutí mezi odlivem a přílivem může v některých místech dosahovat i několik metrů. To s sebou nese přílivové proudy (nějak se tam všechna ta voda dostat musí a nějak musí také odtéct), které mohou značně zamíchat s vašimi plány. Na druhou stranu je třeba říct, že vliv severního Atlantiku je v popisované oblasti silně odstíněn vnějšími ostrovy a ve Firth of Clyde také poloostrovem Kintyre, a tak se dá oblast do značné míry považovat za chráněnou, a až na ty přílivy skoro stejně jachtařsky přívětivou, jako je třeba to oblíbené Chorvatsko. Jen je třeba počítat s tím, že teplota vody může být kolem deseti stupňů, a že je tedy mutné mít na sobě za plavby samonafukovací záchrannou vestu, protože pád do vody by bez ní mohl mít fatální následky.

Firth of Clyde...

... je hluboký záliv oddělený od Atlantiku poloostrovem Kintyre na západě, a na něj navazujícím skotským vnitrozemím s ostrými zářezy hlubokých zálivů, fjordů zvaných „loch“, na severu a na východě. Vynikajícím východiskem pro jachting v oblasti je Largs, malé městečko s jedním z nejstarších golfových hřišť na světě s velkou a mimořádně dobře vybavenou marínou, ve které sídlí mimo jiné i společnost s českými majiteli – GoWest Sailing – provozující jachtařskou školu, vlastnící ocelovou expediční plachetnici Global Surveyor, se kterou se vydává střídavě do Grónska a na Island, a na opačný konec zeměkoule do Patagonie a do Antarktidy, která je mimoto také spolehlivou charterovou společností s širokou nabídkou různých typů lodí. Do Largs je možné se snadno dopravit vlakem z Glasgow nebo z Edinburghu, kam míří poměrně velmi levné lety z Prahy. Z maríny Largs jsou ve Firth of Clyde dosažitelné okolní ostrovy, mezi nimiž má zvláštní pozici ostrov Arran nabízející kromě možnosti navštívit jednu z nejlepších ostrovních palíren skotské whisky také báječné pěší treky s vyhlídkou do dalekého okolí. Mimo Arran je možné doplout například do městečka Tarbert s malebnou zříceninou hradu Roberta Bruce, navštívit pláž, na které natáčeli legendární klip písně Paula McCartneyho „Mull of Kintyre“, ve kterém se představil celý sbor místních dudáků, i město Campbeltown, které bylo kdysi hlavním městem skotské whisky, poté v něm tato tradice téměř zahynula a nyní se opět obnovuje. V Campbeltownu je mimo jiné socha Lindy McCartney s poděkováním za to, co se svým mužem udělali pro místní komunitu. Doplout je také možné na malebný ostrůvek Sandá se stádečkem jelenů a významným majákem nebo ostrůvek Holly Island odkoupený sektou buddhistických mnichů, který se nachází u východního pobřeží Arranu a to zdaleka není vše…

Crinan Canal a nejjižnější ostrovy Vnitřních Hebrid

Za poloostrovem Kintyre se nachází mekka milovníků té nejnakouřenější skotské whisky, ostrov Islay (čti „ajla“). Přestože je to celkem malý ostrov, mají na něm domov značky Lagavulin, Laphroaig, Ardbeg, Bowmore, Bunnahabhain, Bruichladdich, Caol Ila a ještě několik dalších. Sousedí s ním ostrov Jura, na němž je v provozu palírna stejného jména. Na ostrově Jura žije celkem 3.000 obyvatel a kolem 6.000 jelenů. Proti nim je u západního pobřeží Kintyre malý ostrov Gigha s nezapomenutelnou komunitní atmosférou. Abyste se do oblasti z Firth of Clyde dostali, musíte buď obeplout špičku poloostrova Kintyre, tzv. Mull of Kintyre, který je vyhlášen silnými přílivovými proudy, které mohou, zejména vane-li vítr proti jejich směru, vytvářet velmi nepříjemné až nebezpečné vlnění, anebo je možné proplout více než sto dvacet let starým kanálem s množstvím ručně obsluhovaných zdymadel s názvem Crinan Canal. Jeho překonání na plachetnici je samo o sobě nezapomenutelným zážitkem na celý den. Bez bariéry Kintyre se zde může ve větší míře projevit severoatlantické počasí se silným větrem, a především v oblasti Mull of Kintyre i s vlněním přicházejícím z oceánu. S ohledem na přílivové jevy je třeba plavbu důkladněji plánovat, a je třeba se připravit na to, že nemusí být úplně pohodlná. Divokost místní krajiny, její malebná opuštěnost a drsný charakter, tuleni vyvalující se na kamenech u pobřeží i hejna terejů a dalších mořských ptáků kroužících nad hladinou, ale za to stojí, nehledě na možnost poobědvat čerstvě vylovené ryby a další mořské plody v některé z rázovitých malých restaurací na pobřeží. Okruh, při kterém se podle předpovědi počasí obepluje v příhodný čas Mull of Kintyre, a která zahrne cestu opačným směrem skrz Crinan Canal – ať už jedním nebo druhým směrem – je podle mého názoru jeden z nejpěknějších způsobů, jak oblast poznat, když to podmínky dovolí.