Mořská nemoc

Mořská nemoc. Na tu se ptá každý. Nelze zastírat, že může nastat. Její podstatou je kinetóza, tedy reakce mozku na odporující si podněty, kdy oči vidí, že se tělo vzhledem ke svému bezprostřednímu okolí tvořenému samotným plavidlem víceméně nepohybuje, nebo jen tak, jak odpovídá podnětům, které mu dává jeho majitel, ale vestibulární orgán ve vnitřním uchu vnímá pohyb jinak a zásobuje mozek údaji o každém zhoupnutí. Jsou lidí, kteří trpí kinetózou víc, a jiní. kteří ji nedostanou skoro nikdy, ale úplně imunní proti ní není nikdo. Lépe ji snášejí malé děti, kojenec nebo batole ji například nedostane nikdy, jak stárneme, jsme k ní však v nějaké míře náchylní všichni. Počítat s možností, že se dostaví, s ní musejí více lidé, trpící kinetózou i v suchozemských dopravních prostředcích, na kolotočích apod.

Co s tím? Velmi důležitá je prevence: nesnídat těžká jídla, vyhnout se alkoholu, a tedy kocovině, a minimalizovat ten výše zmíněný rozpor mezi smyslovými vjemy, tedy omezit za plavby ve vlnách pohyb v podpalubí, nečíst a nezabývat se dislejem svého mobilu, ale naopak sledovat z kokpitu lodi obzor a vzdálené okolí. Velmi dobrým "lékem" je postavit se sám za kormidlo.

Kdo ví, nebo se obává, že žádná prevence na něj nezabere, může použít medikaci například tuzemským Kinedrylem nebo si nechat předepsat lék, který proti mořské nemoci používají Britové (u nich se dá koupit v lékárnách volně, u nás jde o předepisované léčivo) s názvem Stugeron (osobně s ním mám ty nejlepší zkušenosti z plavby po jižním Atlantiku), případně se informovat o náplastech proti mořské (i jiné cestovatelské) nemoci obsahující Skopolamin. Také je možné svěřit se přírodním prostředkům, mezi nimiž kraluje zázvor, ať už kandovaný nebo v podobě žvýkaček, případně jiným prostředkům, které vám nabídne strýček Google. Úplně ovšem kínetóze nezabrání nic.

Na druhou stranu moje osobní zkušenost je taková, že většina obav je lichých, a že první příznaky kinetózy v poměrech, ve kterých se člověk plaví na rodinné dovolené (tedy maximálně několikahodinové přeplavby od přístavu k přístavu), obvykle během pobytu na plaubě lodi rychle odezní.

V každém případě je ale důležité nestydět se, a o nástupu mořské nemoci včas informovat svoje okolí, především skipera. Vždy je nutné vědět, že některý člen posádky není 100% fit nehledě na to, že člověku trpícímu mořskou nemocí snadno hrozí podchlazení a z toho plynoucí další problémy.

Když se už mořská nemoc vyvine, je dobrým řešením rychle (aniž by se člověk zdržoval svlékáním a zhoršoval tak situaci vzpřímeným pobytem v podpalubí) ulehnout na lůžko v kajutě a pokusit se ji zaspat, i když to je zkraje obtížné. Určitě by měl být poblíž nějaký ten kbelík nebo lavorek, aby kvůli zvracení nebylo nutné opouštět lůžko, a určitě by měl nějaký jiný člen posádky občas zkontrolovat, jak na tom ulehnuvší osoba je.

Skiper pak po dohodě s posádkou, je-li to možné, zvolí takový pohyb lodi, který buď houpání o něco omezí nebo přímo zamíří do nejbližšího vhodného přístavu, i když je nutné počítat s tím, že ten může být i při pohodové prázdninové plavbě vzdálen i několik hodin cesty.